Konflikty ať už jakékoliv  jsou mezi lidmi většinou nevyhnutelné, normální a často i zdravé. Jejich konstruktivní řešení může vzájemné vztahy zlepšit a pročistit, a přispět tak k lepší spolupráci ve vtahu. Dynamika komunikace, která konflikty provází, však bývá až destruktivní, což mezilidské vztahy ničí. Jak zkrotit toxickou komunikaci?

Jak jsem v minulém blogu uvedl, hlavní typy těchto destruktivních komunikačních stylů bývají označovány jako „Čtyři jezdci Apokalypsy“. Naznačují, že pokud se objeví, nebo dokonce množí, signalizují, že mezilidským vztahům hrozí vážné či dokonce smrtelné nebezpečí. Pokud nechcete těmto komunikačním stylům propadnout, bude třeba je znát a jejich nebezpečí si uvědomovat.

Mezi hlavní toxické komunikace patří:

1. Osobně vyznívající kritika

Nejde o běžnou výtku, která se snaží protějšek upozornit, že jeho chování je nesprávné či nevhodné. Jde o sklon na druhého útočit a formou výtky či stížností se dotýkat jeho osobnosti a sebevědomí. Nejčastěji tvrzením, že jeho pochybení jsou trvalá a vznikají kvůli jeho negativním vlastnostem či nedostatečným schopnostem.

Kritika, která má osobní či dokonce útočný ráz je nejen destruktivní, protože ničí vzájemný vztah, ale i neproduktivní, protože většinou žádné podstatné změny v jednání druhého nedosáhneme. Tedy kromě situací, kdy jej znejistíme, a učiní snáze manipulovatelným.

Komunikace nemusí a neměla by však mít osobní ráz a nemusí nevhodné chování druhého zobecňovat. Měla by se týkat jeho konkrétní činnosti, nikoli jeho údajných vlastností, které v daném kontextu druhého zraňuje.

Jak na změnu? Nahraďte osobně vyznívající kritiku konkrétní žádostí či přáním a zaměřte se na chování, které se vám nelíbí. Uveďte důvody, které vás k tomu vedou. Nevztahujete však svou výtku na protějšek jako celek, jinak váš vzájemný vztah budete zbytečně ničit. Na rozdíl od osobně vyznívající kritiky tím většinou dosáhnete, že se chování druhé strany skutečně změní.

2. Pasivní agresivita

Tento destruktivní komunikační styl se projevuje sklonem k verbálním i neverbálním projevům, které na partnera útočí záměrně méně viditelně či skrytě. Ke konkrétním projevům, které takový destruktivní kritik využívá, patří většinou skryté či méně viditelné projevy nesouhlasu, nebo dokonce pohrdání, například obracení očí v sloup, úšklebky, nepřátelský humor, sarkasmus apod. Pokud je takový agresor upozorněn na své projevy, snaží se to popřít. O to víc však druhé napadá, uráží, psychicky oslabuje a komplikuje jim práci.

Sklon k využívání pasivní kritiky vzniká často v situacích, kdy se jedna nebo obě strany ve vzájemném vztahu cítí nedoceněny. Často je tomu tehdy, když pociťují „spravedlivé rozhořčení“, nejsou však příliš ochotny o tom mluvit. Nebo když cítí, že jsou nespravedlivě obviňovány, ale nejsou ochotné nebo se obávají své pocity sdělit. Tento komunikační styl však nemusí být vždy plně vědomý a upřímný.

Jak na změnu? Základním předpokladem pro změnu této destruktivní komunikace je vnímat a pochopit příčiny svých negativních pocitů. Zaměřit se na ně a jejich řešení. Tedy nevybíjet si tyto negativní pocity na svém partnerovi. I v situacích, kdy jste rozčileni a domníváte se, že vaše rozčilení je oprávněné, lze s druhou stranou jednat s respektem a otevřeně.

3.Sklon trvale se bránit

Třetím jezdcem Apokalypsy je nadměrný a zveličený sklon k defenzívě, tedy paušální a mnohdy i bezdůvodné odmítání toho, co druhá strana říká. Jde většinou o tendenci bránit se i tehdy, kdy k obraně není důvod, například odmítat tvrzení, která jsou pronášena bez jakékoli snahy ublížit nebo útočit.

Obrana je přirozenou snahou chránit sebe, svou pověst či nevinu nebo odvracet útok. Trvalý sklon k obraně, k níž ale není reálný důvod, či odmítání toho, co nás ve skutečnosti žádným způsobem neohrožuje, jsou však zbytečné a kontraproduktivní. Zanechávají totiž zbytečný dojem, že k obraně máme důvod.

Projevem této destruktivní komunikace nemusí být jen přímý sklon se bránit. Může jít i o pasivnější formy obrany, například bezdůvodné omluvy, sklon stále a vždy přitakávat, hrát roli oběti, nebo časté stížnosti a obviňování ostatních, které je motivované zbytečným pocitem ohrožení.

Jak na změnu? Jedním z doporučení na překonání sklonu trvale se bránit je lepší či aktivnější naslouchání ostatním. Pokud totiž druhé straně příliš nenasloucháte, nebo ji neposloucháte pozorně, máte sklon slyšet věci, které neřekla a v souvislosti s tím přisuzujete protějšku motivaci, kterou nemá.

Ještě než se začnete bránit a tvrzení protějšku odmítat, může být proto namístě se zeptat, zda jste správně porozuměli. Tedy zda druhá strana skutečně řekla to, co se domníváte. Můžete přitom vysvětlit, jak a proč takové sdělení chápete, nebo proč se domníváte, že byste se měli bránit. Měli byste i připustit, že na tom, co druhá strana říká, může být špetka pravdy, a ne všemu, co říká, se musíte bránit, nebo to odmítat. Dosáhneme tak mnohdy lepšího výsledku, než když budete odmítat vše. To, co druhá strana říká, vás ve skutečnosti ani nijak napadat a ohrožovat nemusí – může jít jen o snahu vám pomoci. Pokud je tomu tak, je sklon bránit se pomoci jednou z nejhorších reakcí, jakou můžeme v dané situaci použít.

4.Tendence nekomunikovat

Čtvrtým jezdcem Apokalypsy je tendence nekomunikovat, nebo se komunikaci nejrůznějšími způsoby vyhýbat. Důvodem, proč se tak děje, může být obava z konfrontace, snaha určité problémy raději neotevírat, neochota otevřeně vyjádřit své názory, nebo nedostatek empatie a citlivosti vůči druhé straně. K typickým projevům patří sklon předstírat přílišné zaneprázdnění, měnit téma rozhovoru apod.

Taková „komunikace“ však zpravidla problémy a skryté konflikty mezi oběma stranami jen vrší. Často i proto, že tendenci nekomunikovat vnímá druhá strana jako nezájem o řešení problémů nebo sklon ji ignorovat.

Jak na změnu? Komunikace v emocionálně vypjatých situacích nebývá úspěšná, můžete tím konflikt zbytečně vyhrotit a problém řešit neadekvátně. Řešením je komunikaci odložit a dohodnout se na přestávce, během které se obě strany uklidní. Tím se často omezí i obavy z otevřeného vyjádření názorů.

Délka přestávky může záviset na emocích každého z účastníků, které konflikt doprovázejí. K rozhovoru a řešení konfliktu byste se však měli vždy brzy vrátit, a to s „chladnou hlavou“ tak aby nedošlo k eskalaci konfliktu.